Vypadá to skoro jako malé mraveniště, ale ve skutečnosti se jedná o odjezd do ŠVP Sklárna !

 

To co na děti čeká ve Sklárně nikdo ani netušil. Největší atrakcí pro všechny byla lanová loď,
 jejíž nejvyšší koš sahal až 16 metrů nad zem. Když učitelům bylo řečeno, že nahoru polezou i děti,
 začali si propočítávat délku svého pobytu za mřížemi a hledali recepty na buchty. Naštěstí se ukázalo,
 že před výstupem nahoru, čeká všechny důkladná instruktáž od horolezeckých specialistů
a tudíž je vše bezpečné a pod kontrolou. A když to zvládli i páťáci, zkusili to učitelé a potom také vychovatelky !

 
Někteří se na stožár a lana dost báli, jiní tam byli jak ve svém živlu. Pan učitel Vlček se nechtěl pustit
 sloupu z obavy, že by dostal závrať a spadl dolů, ale nakonec se odhodlal a dokonce vylezl až na vrchol.
To pan učitel Petrmichl měl takový strach, že zůstal dole na zemi, aby se ale neřeklo, nechal se nakonec vytáhnout nahoru na laně a hrál si na létajícího Supermana. Výhled ze samotného vrcholu, hovoří za sebe !
Takhle to zvládaly děti (1 Mb)       Takhle to vypadalo z vrcholového koše (1,1 MB)      Takhle se jezdilo dolů (366 kB)

Ne všechny sporty byly tolik adrenalinové a tak přišel čas i na tradiční fotbálek a nebo projížďku na kolech po okolí.

To menší žáci raději brouzdali okolím pěšky a po cestě si stihli opéci buřtíky a postavit chýši z větví.
Cesta měla však svůj cíl a zaslouženou odměnu - jednou to bylo malé minihřiště a něco dobrého na zub v restauraci
 a podruhé jízda na koních !

Navečer se všichni odreagovali v provizorním kině, kde se pouštěly pohádky a nebo se na patře
hrály veselé skupinové hry.

Starší spolužáci z 2.stupně si večery krátily trošičku jinak. Někteří tanečkem na parketu v rytmu Diskotéky a ....
Než tam vlezli, tak se rozvičili jako Mojmír (971 kB)
 



... taky stezkou odvahy mezi nejrůznějšími strašidly .

Málem bych zapomněl, že jsme se taky někdy učili.

Domů se nám ani moc nechtělo, když to tu bylo tak hezký.